letsmini.cz

MINI je klasika. MINI je styl. MINI je pokrok. MINI je retro.
MINI je život. MINI je výzva. MINI je… MINI. Takže LET`S MINI.

MINI

Mini nebo MINI?

Na první pohled to samé, jaký je v tom tedy rozdíl? Zásadní. Lépe řečeno, je v tom rozdíl téměř 50 let. Pojmenování „Mini“ patří totiž k anglickému vozítku, které asi nejvíce proslavil Mr. Bean, a jehož kořeny sahají až do roku 1956. Oproti tomu „MINI“ (psáno vše velkými písmeny) je pojmenování jeho nástupce, který poprvé spatřil světlo světa v roce 2001 pod taktovkou německé automobilky BMW. Ale po pořádku – co zapříčinilo tak masivní oblibu a rozšíření vozu s těmito čtyřmi písmeny? Prapůvodní Mini vznikl jako reakce na ropnou krizi, která v roce 1956 postihla téměř celý svět, a to díky „válce“ v Suezu. Velká a neekonomická auta, produkovaná do té doby, se začala jevit jako zbytečný luxus. Proto zhruba ve stejné době přicházejí například legendární „brouk“ od Volkswagenu (VW Beetle), stejně tak známá pětistovka „fiátek“ (Fiat 500 resp. 600) či netradiční tříkolka od BMW s dveřmi vepředu (BMW Isetta ), a další, podobné, výtvory.

Za vývojem Miniho stojí Alexandr Arnold Constantin Issigonis, který za svůj „výtvor“ dostal po několika letech dokonce titul baroneta od anglické královny. Jak uvádí historka, uvedená na www.mini.cz, při prvotním návrhu vozu si dal Issigonis zavolat čtyři nejrobustnější pivaře z továrny, poručil jim, ať si sednou na zem, dva vedle sebe a dva za ně (jako v autě), vzal křídu, na podlaze načrtl obvod těchto čtyř těl a řekl: „Vůz, který zkonstruujeme, bude mít tyto rozměry.“ Základem vozu Mini se tedy stalo maximální využití prostoru společně s velkým komfortem a netradičními prvky jak v interiéru, tak i v exteriéru.

První prototyp vznikl pod názvem ADO15 (Austin Drawing Office project number 15) a byl vyráběn společností British Motor Corporation (BMC). Co bylo u tohoto vozu revoluční a nezvyklé (kromě jeho rozměrů), bylo umístění „všeho“ vepředu - motor, převodovka, náhon předních kol. Motor byl navíc umístěn napříč. Pérování bylo též vymyšleno netradičně – místo klasických pružin byly použity gumové kužele, což znamenalo jak úsporu místa, tak, ve spojení s „kolem v každém rohu“ perfektní ovladatelnost vozu, ne nepodobné motokárám. První motor ve voze byl o objemu 948 cm3, v té době montovaný do modelu ­Morris ­Minor o výkonu 37 koní, což bylo pro tento vůz dostačující, proto došlo ke snížení objemu na 848 cm3, resp. 34 koní. I s tímto motorem však vůz dosahoval rychlosti kolem 120 km/h. Finanční úspora byla vidět na každém prvku a z mnohých se později tradiční znaky tohoto vozu - například vnější sváry, jeden jediný budík uprostřed mezi řidičem a spolujezdcem, pákové spínače ovládající světla a stěrače pod tímto budíkem a podobně. Co se (naštěstí) nezachovalo, byl provaz na otevírání dveří ze vnitřku vozu. Plno dalších věcí bylo potom v příplatkové výbavě – například topení, koberce, chromované doplňky, kožené čalounění, popelník, apod. Díky minimální výbavě dosahovala hmotnost vozu pouhých 600 kg. Zavazadlový prostor o objemu 195 litrů nepatřil mezi nejmenší, navíc nabízel možnost nechat otevřené jeho dveře, sklápějící se dolů a přepravovat na nich větší předměty. První generace Mini se oficiálně jme­no­vala The Mk I Mini a vyráběla se od roku 1959 do roku 1697. První vozy ale přicházely k zákazním ještě pod jinými názvy – Austin Seven a Morris Mini-Minor. V tu doby již ale obě tyto automobilky vytvořily společný podnik s názvem BMC. Až v roce 1961 byl Austin Seven přejmenován na Austin Mini. V roce 1964 přišlo první vylepšení pérování, kdy původní systém byl nahrazen systémem s názvem Hydrolastic, které nabízelo komfortnější jízdu, zvýšilo ale také hmotnost i náklady na výrobu. V roce 1971 se ale vrátilo původní řešení pérování a vydrželo pak po celou další dobu produkce vozu Mini. Této první verze se celkově vyrobilo přes milión kusů. Druhá generace s názvem The MkII Mini se vyráběla od roku 1967 do roku 1970. V podstatě se lišila přepracovanou maskou, většími skly a dalšími kosmetickými změnami. Tohoto typu se vyrobilo téměř půl miliónu. V roce 1969 si tento typ také zahrál „hlavní trojroli“ ve filmu The Italian Job (znovu byl tento film natočen v roce 2003 s novými MINI). Díky popularitě tohoto vozu vzniklo několik dalších variant - Mini MkIII (s maskou evokující masku Rolls-Royce), Mini Traveller či Countryman (kombíci), Mini Pick-up, či plážová buggyna (nebo armádní vozidlo alá jeep, chcete-li) Mini Moke.

Legenda jménem Mini Cooper a Mini Cooper S se zrodila díky přátelství Issigonise a Johna Coopera, designéra a stavitele rallye a formulových vozů. John Cooper vycítil závodní potenciál vozů, přesvědčil vedení BMC a v roce 1961 představil první „nabroušenou“ verzi Mini Cooper, když změnil motor 848 cm3 na 997 cm3 s výkonem 55 koní a samozřejmě upravil převodovku, brzdy a další věci, potřebné k vyšším výkonům vozu. Ještě silnější verze S potom obsahovala motor o objemu 1 071 cm3 a výkonem 70 koní, byla uvedena do výroby v roce 1963 a vyrobilo se lehce přes 4 000 kusů. Vývoj samozřejmě pokračoval a během let vznikaly novější, rychlejší a kvalitnější motory. Mini Cooper S během své výroby vyhrál slavnou Monte Carlo Rally v letech 1964, 1965 a 1967 (v roce 1966 byly diskvalifikovány, když se umístily na prvních třech místech - jako důvod byl uvedena nepovolená homologace přídavných světel na mřížce chladiče.

Od roku 1969 do roku 1980 se vyráběl Mini s totálně změněnou přední částí, který byl více poplatný době, ze předu však již neměl charakteristický „look“ miniho. Nabízel se pod jménem Mini Clubman resp. Mini 1275GT.
Během dalších let se vyrábělo několik dalších typů, které se lišily v podstatě v detailech - a označení měly MkIII až MkVII. Poslední vůz byl vyroben 4. října 2000 již v podstatě pod vedením BMW, které koupilo v roce 1994 celý Rover. V roce 2000 se tak završila jedna éra těchto stylových vozů. Celkem se jich vyrobilo 5 387 862 kusů. Mimochodem, nejslavnější uživatel Mini byl bezesporu Mr. Bean, který jezdil v typem MkIII. Mezi další slavné vlastníky Mini patřili například Peter Sellers a John Lennon.

Pod taktovkou BMW

Od převzetí Roveru německým BMW se však začalo pracovat na nástupci, který, když byl v roce 2001 představen pod názvem MINI (psáno tedy velkými písmeny), vzbudil jak nadšení tak nevoli.

Každopádně ale svým způsobem navázal na úspěch původních vozů Mini. Od roku 2001 do roku 2006 se vyráběla první generace Mk I MINI (či New MINI nebo BMW MINI), do které se montovaly motory o objemu 1,6 l (pro řecký a portugalský trh 1,4 l) o výkonech 66 kW (MINI One), 85 kW (MINI Cooper) a 120 kW (MINI Cooper S). Dieselová verze o výkonu 55 kW se montovala od roku 2003 pod názvem MINI One D. V moderní době samozřejmě bylo (a stále je) na výběr z několika základních výbav a plno další doplňků je na přání. U těchto typů se také můžete setkat s (továrním) označením R50 resp. R53. Tyto verze existovaly i ve verzi Cabrio. Od roku 2007 se začala vyrábět inovovaná verze New MINI (s označením R56 či Mk II), která z hlediska exteriéru doznala hlavních změn v předních partiích, kdy se integrovaly blinkry do hlavních světel a pozměnila se maska. Zároveň trochu narostly rozměry. Hlavní změny ale proběhly v interiéru, kdy se tradiční uprostřed umístěný rychloměr proměnil zároveň v multifunkční ovladač a i tlačítka pod ním doznala změn (více připomínají znak MINI). Klasické pákové ovladače, obsluhující okýnka, mlhovky, zamykání apod. naštěstí zůstala u všech verzí. Pochopitelně změn doznaly i motory.

Cabrio v inovované verzi (R57) přišel až s odstupem času, dá se říct, že téměř současně s „kombíkem“, tedy modelem MINI Clubman (R55). Ten nabízejí, kromě viditelných zadních křídlových dveří, i druhé boční „mini“ dvířka, otevírající se proti směru jízdy (a pouze při otevření dveří hlavních). Tyto dveře jsou navíc pouze na straně spolujezdce. Zároveň se tato verze již stala pětimístnou. Zatím poslední sériová verze nového MINI je MINI Countryman (R60), tedy terénní verze. Ta byla ve své sériové podobě představena z kraje roku 2010. Z dálky pořád připomíná siluetou starého Mini, ale z blízka je vidět, jak narostl do obřích rozměrů, i když si zachoval pouze 4 místa v interiéru. Revolučně je u tohoto MINI také řešeno ovládání na středovém panelu a variabilní systém přihrádek v kolejnici, která se táhne celým vozem a na kterou je možné uchytit různé doplňky.

Zatím v podobě konceptů je MINI E (elektromobil s výkonem 150 kW a dojezdem 240 km), MINI Roadster (kabrio velikosti BMW Z4, Mazda MX-5, Mercedes SLK a podobě a jeho uzavřená verze MINI Coupé. Poslední představený koncept je nástupce již zmíněného Mini Moke s názvem MINI Beachcomber, tedy otevřené, plážové, vozítko (bez střechy a dveří – samozřejmě při nepřízni počasí se dveře a střecha natáhnou plátěné).

Pokud byste se někdy setkali ještě s označením JCW vězte, že se jedná o nejsilnější možnou verzi, kde zkratka JCW znamená John Cooper Works, odkazující na historické úspěchy motorů upravovaných Johnem Cooperem pro závody rallye. Nejnovější verze JCW disponují 211 koňmi.